Byl jsem ve vězení a navštívili jste měMarie Zimmermannová
je mnoho lidí, kteří v životě ztroskotali. O některých se říká, že „skončili“ ve vězení. Nahlédněme do práce těch, kteří jménem církve přicházejí do věznic, aby lidem ve výkonu trestu svou přítomností například „řekli“, že ani ve vězení člověk neztrácí svoji důstojnost, že se ve vězení „nekončí“, ale dokonce zde může i něco podstatného a dobrého začít. Redaktorky IKD o tom hovořily s Mons. Josefem Kajnkem, pomocným biskupem královéhradeckým, a s P. Jaroslavem Brožkem (viz str. 21), který pravidelně dochází do královéhradecké vazební věznice.
 
Duchovní služba ve věznicích v České republice po roce 1990

7. ledna 1994 byla podepsána Dohoda o duchovní službě mezi Vězeňskou službou ČR (dále VS ČR), Ekumenickou radou církví (dále ERC) a Českou biskupskou konferencí (dále ČBK). ERC a ČBK společně založily občanské sdružení Vězeňská duchovní péče (dále VDP), v jehož čele stojí v současné době předsedkyně Renata Balcarová. Stanovy VDP byly schváleny 3. 6. 1999 a jsou k dispozici např. na internetových stránkách Vězeňské služby ČR na adrese www.vscr.cz v sekci „Spolupráce s nevládními organizacemi“. Na základě této změny byla podepsána novela výše zmíněné dohody mezi s datem 28. 6. 1999. ČBK jmenovala jako svého zástupce biskupa Josefa Kajnka delegátem pro duchovní službu ve věznicích.

Preambule stanov VDP uvádí:

Evangelium Ježíše Krista vybízí a vede křesťany k službě všem lidem, kteří jsou v jakékoli nouzi. K nim patří i vězňové, i když nesou sami odpovědnost za porušení zákonů. Vedeni milosrdenstvím sloužíme jim jako lidem obzvláště potřebným. Stojíme vedle nich jako stejní viníci před Bohem, kteří vědí o skutečnosti odpuštění skrze Pána Ježíše Krista. V této víře je vedeme k uznání vlastní viny, jejich břemeno jim pomáháme nést a přinášíme zvěst o Boží milosti a možnosti nového začátku.

Sdružení Vězeňská duchovenská péče

je dobrovolným sdružením křesťanů, jehož členy mohou být jak fyzické, tak právnické osoby splňující podmínky, uvedené ve stanovách.

Konkrétní náplň činnosti členů VDP ve věznicích jmenuje Dohoda o duchovenské službě v článku 4. Pověřené osoby při výkonu duchovní služby zejména konají bohoslužby; provádějí individuální rozhovory, pastorační návštěvy a umožňují individuální přístup k náboženským úkonům; vedou studijní skupiny k výkladu náboženských textů (biblické hodiny); zajišťují duchovní a náboženskou literatur; provádějí přednášky a besedy, zejména s etickou tématikou, popřípadě zajišťují koncerty hudebních skupin a jednotlivců; podílejí se na uplatňování zvláštních výchovných postupů; na přípravě odsouzených k propuštění na svobodu a na sociální práci s odsouzenými; přispívají dalšími vhodnými formami k dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody.

Jak a koho církev pověřuje duchovní službou ve věznicích?

Rozlišujeme duchovenskou a pastorační službu. První z nich vykonávají kněží, kteří obvykle sídlí v blízkosti věznice (pro královéhradeckou diecézi viz seznam uvedený níže). Pastorační službu vykonávají laici, převážně jako dobrovolníci, kteří se stanou členy VDP. Za katolickou církev k tomu uděluje pověření Mons. Josef Kajnek. Kromě zájmu dotyčného je k tomu třeba doporučení kněze, který uchazeče zná.

Co je referát duchovní služby VS ČR?

Vznikl na základě dodatku k původní dohodě mezi ČBK, ERC a Vězeňskou službou ČR ze dne 8. 1. 2001. Přispělo k tomu vysoké hodnocení přínosu této služby vězeňství a velká spokojenost s ní. Prakticky to znamenalo zřízení 11 tabulkových míst VS ČR, v nedávné době k nim přibylo dalších 10 míst. Práci vykonávají pracovníci pověření církvemi a doporučení VDP. Jsou zaměstnáni ve Vězeňské službě jako specialisté generálního ředitelství VS ČR pro oblast duchovní a pastorační služby (= radové Vězeňské služby-duchovní), zatím povětšinou na částečný pracovní úvazek a ve vedlejším pracovním poměru; jsou ovšem i dnes takoví, kteří pracují na úvazek plný. Vedoucím referátu je Mgr. Bohdan Pivoňka, farář ČCE. Katolická církev se v této souvislosti v některých místech potýká s nedostatkem duchovních, které by mohla pro tuto službu uvolnit.

Kdo dnes slouží ze strany katolické církve ve věznicích?

Kněz musí být velmi zkušený, musí to být osobnost. Jedná se o tvrdou práci, od které není možné čekat radostné uspokojení a absolutně není možné počítat s úspěchem. Radost je zde velmi vzácná. Pan biskup Kajnek vypráví o křtu vězně, kterému mohl tuto svátost udělit. Říká, že věznice nabízí člověku ideální podmínky pro prožití pokání. Vězení je milostí „Boží cesty“, může odnaučit nenávisti. Tuto šanci však dokáže využít jen maličké procento lidí. Ti, kdo odsouzené ve věznicích navštěvují, jim svým zájmem pomáhají objevit jejich důstojnost. Tím jim mohou dodat odvahu k novému začátku.

Dobrovolníků z řad laiků je velmi málo. P. Jiří Škoda, který každou sobotu navštěvuje věznici v Pardubicích, mi při jednom náhodném setkání řekl: „Je tam 300 lidí v deseti odděleních. Je třeba, aby na každé oddělení chodili každý týden alespoň dva lidé a hodinu a půl až dvě se věnovali těm, kdo o to mají zájem.“ Pomáhají mu tři dobrovolnice „Potřeboval bych jich alespoň 20 až 30 říká důrazně.“ Podle údajů pana biskupa Kajnka navštěvují hradeckou věznici dva dobrovolníci, do Valdic chodí jeden.

Někteří lidé si s vězni dopisují. Tuto činnost zaštiťuje např. pražská Charita. Doporučuje se, aby si zájemci dopisovali anonymně prostřednictvím této nebo jiné organizace. Nikdy by neměli uvádět své pravé jméno a adresu.

Ženám ve věznicích účinně pomáhají sestry vincentky z Přepych a ženy ze Společnosti sv. Vincence z Pauly, tzv. vincentýnky. Zajišťují pro vězenkyně dobrovolnou práci - pletení a šití nejrůznějších výrobků. Shánějí materiál a odbyt pro jejich práci.

Pomoc po návratu z výkonu trestu

V naší diecézi ji poskytuje dům Emauzy v Rychnově nad Kněžnou, který pracuje jako občanské sdružení, provozuje výrobnu, kde zaměstnává muže, a ubytovává je ve vlastním zařízení. Vydrží ti, kteří jsou ochotni podrobit se zdejšímu režimu. Azyl a práci propuštěným poskytovalo i občanské sdružení Neratov v Orlických horách, to se dnes soustředí na lidi s lehkým mentálním postižením. Převážně jsou však lidé, kteří se z vězení navrátí, odkázáni na „štěstí“ - tj. na pomocnou ruku ze svého okolí.

Duchovní služby ve věznicích naší diecéze

Valdice - P. Josef Kordík, Muzejní 177, 507 13 Železnice, tel. 0433/22924, e-mail: josefkordik@e-dnes.cz

Odolov - P. Václav Hejčl, Schejbalova 100, 542 34 Malé Svatoňovice, tel. 0439/886140 Hradec Králové - P. Jaroslav Brožek - viz str. 21

Pardubice - P. Jiří Škoda, Masarykova 1354, 500 12 Hradec Králové, tel. 049/5272990, 0606/278739.

Světlá nad Sázavou - ThDr. Jan Bárta, Horní náměstí 272, 396 01 Humpolec, tel. 0367/534315, 0603/730882.

Text zpracovala dle dokumentů VS ČR a informací biskupa Josefa Kajnka Marie Zimmermannová