Návštěva papeže Benedikta XVI.P. Miloslav Šiffel
 

Tak přece jsme se dočkali. Tento měsíc nás navštíví papež. Po dvou návštěvách v Německu, Polsku, Španělsku, Brazílii, Turecku, Spojených státech amerických, Austrálii, Francii, Africe (jmenovitě  Kamerunu a Angole) a Svaté zemi přijede i k nám. Jeho návštěva je bezesporu nejvýznamnější návštěvou v tomto roce. A snad i za celé desetiletí. My kněží vnímáme jeho návštěvu ještě z jiného úhlu pohledu. Přijíždí k nám, aby nás povzbudil v často nelehké službě místní církvi. Nebylo ale jednoduché pozvat k nám takovouto osobnost. Sám pan kardinál Vlk o tom na svém webu píše: „Dlouhá historie pozvání začala v roce 2005 při návštěvě našich biskupů v měsíci listopadu ve Vatikánu „ad limina“. Při osobním rozhovoru o papežově blížící se návštěvě v rodném Bavorsku jsem vyslovil myšlenku, že Bavořané a Češi jsou si určitým způsobem ve stylu myšlení blízcí a že v Bavorsku našlo svůj nový domov mnoho vysídlenců ze Sudet. Navrhnul jsem, že by bylo velmi snadné při návštěvě Bavorska ‚zaskočit‘ do Prahy. Benedikt XVI. se té myšlenky tehdy chopil a potvrdil ji. Ale pozdější plány se braly jinou cestou. Původní návrh „přilepit“ návštěvu naší země k návštěvě našich větších sousedů, Německa nebo Rakouska, byl postupně změněn s tím, že si naše země zasluhuje samostatnou návštěvu.“ Tato slova mne osobně velmi těší. Při konkláve před čtyřmi roky jsme se my kněží nejen modlili za nového papeže, ale také se ptali, koho nám Pán – po velkolepé osobnosti papeže Jana Pavla II. pošle. Kterého z nynějších vynikajících kardinálů? A jaké si zvolí jméno, což mnohé naznačuje. Bude to Jan Pavel III.?Nově zvolený papež Josef Ratzinger si ale jako svoje papežské jméno vybral jméno Benedikt, v latině znamenající „požehnaný“, jednak jako odkaz na papeže Benedikta XV., jednak na svatého Benedikta z Nursie. Papež vysvětlil výběr svého jména na své první generální audienci 27. dubna 2005 na Svatopetrském náměstí slovy: „Při tomto prvním setkání bych se rád především zastavil u jména, které jsem si zvolil, když jsem se stal římským biskupem a pastýřem univerzální církve. Chtěl jsem se nazývat Benedikt XVI., abych ideálně navázal na ctihodného papeže Benedikta XV., který vedl církev v trýznivém údobí první světové války. Byl odvážným a ryzím prorokem míru a s neohroženou odvahou se nejprve snažil zabránit válečnému dramatu a pak zmírňovat jeho zhoubné následky. V jeho stopách chci své ministerium dát do služeb smíření a harmonie mezi lidmi a národy, neboť jsem hluboce přesvědčen, že velké dobro míru je především Božím darem, je to křehký a vzácný dar, o nějž je nutno prosit, chránit jej a budovat den co den s přispěním všech lidí dobré vůle. Jméno Benedikt kromě toho připomíná mimořádnou postavu velkého „patriarchy západního mnišství“ sv. Benedikta z Nursie, spolupatrona Evropy zároveň se sv. Cyrilem a Metodějem, apoštoly Slovanů. Postupné šíření benediktinského řádu, který založil, mělo nesmírný vliv na šíření křesťanství na celém evropském světadílu. Sv. Benedikt je proto v Německu velmi uctíván a zvláště v Bavorsku, mé rodné zemi; je základním opěrným bodem pro jednotu Evropy a mocnou připomínkou nezadatelných křesťanských kořenů její kultury a její civilizace.“S papežem je možné se během jeho návštěvy setkat hned třikrát. Velmi se těším na ono první (trochu privátní) sobotní večerní setkání v den jeho příjezdu – v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Přes všechny obvyklé formality protokolu této návštěvy, očekávám rodinnou neformálnost.Hned v neděli pojedu společně s farníky a ostatními poutníky do Brna, kde bude asi největší multinárodní setkání při mši svaté na místním letišti. Jsem rozhodnut další den navštívit i Starou Boleslav, pro nás Čechy tak památné místo, spojené se životem a smrtí svatého Václava. Papežova osobnost nám kněžím není neznámá. Již jako mladý kněz jsem se zájmem četl některé Ratzingerovy knihy obtížně pochopitelné při prvním čtení, ale myšlenkově obohacující při těch dalších. Jsou náročné, ale do hloubky poctivě pravdivé. Jsem proto rád, že i nadále u nás vychází překlady nových jeho knih. Při návštěvě mnichovské katedrály jsem v roce 1991 s pohnutím stál u pamětní desky, která připomínala Ratzingerovo působení v této arcidiecézi v létech 1963–1978. A pak jeho dlouholetá práce prefekta v čele jedné z nejdůležitějších kongregací katolické církve - kongregace pro nauku víry. S uspokojením také konstatuji, že papež pokračuje ve šlépějích svého zesnulého předchůdce papeže Jana Pavla II., jehož opravdovou prioritou bylo oslovovat kněze, a s moudrostí jemu vlastní, nabízet nové perspektivy a inspiraci pro jejich stálou duchovní formaci (po 25 let zasílané dopisy kněžím na Zelený čtvrtek). Jedním slovem – této mimořádné události pro náš český národ – je třeba beze zbytku využít.Proto se osobně na jeho návštěvu velmi těším.