NepomucenumRadek Martínek, David Vopřada

Vždy v polovině května mohou k náhodnému chodci na jedné z římských ulic zavanout nezvyklé vůně a neobvyklý ruch. Kdyby se zeptal, co že se to děje, dostal by odpověď: česká bohoslovecká kolej slaví svátek svého patrona – sv. Jana Nepomuckého. Svatý Jan je také patronem naší diecéze – krátce tedy nahlédněme do tohoto českého koutku v Římě…

 

Po vzniku Československa chtěl papež Benedikt XV. rozšířit českou kolej zvanou Bohemicum, založenou Lvem XIII. roku 1884. Jeho nástupce Pius XI., který tuto myšlenku převzal, vyzval československé biskupy, aby vybudovali novou prostornější kolej, pro níž daroval pozemek nedaleko Lateránské baziliky spolu s významným obnosem „do začátku“. Název Nepomucenum byl schválen českými a slovenskými biskupy již roku 1922, a to zřejmě i proto, že takový název byl politicky průchodnější. Světcova postava tak pomohla zaštítit poměrně náročný projekt – vždyť oficiální řečí koleje byla vždy italština a nikoli čeština, slovenština či němčina, jazyky, jimiž příchozí studenti hovořili. Stavbou koleje byl pověřen známý italský architekt Castelli, jenž zbudoval v tomto období i řadu dalších kolejí a ústavů. Po necelém roce prací byla budova předána k otevření a 23. dubna 1929, na svátek sv. Vojtěcha, pražský arcibiskup František Kordač za účasti našeho episkopátu kolejní kapli i Papežskou kolej Nepomucenum samu vysvětil. Kolej byla vystavěna na svou dobu velmi moderně a dodnes se může návštěvník, milec starožitností, kochat strohostí původního interiéru a vybavení.

Kolej se záhy zaplnila studenty z Bohemika i nově příchozími z vlasti. První náročné období koleje přišlo s 2. světovou válkou, avšak hned po ní přišlo opět do koleje studovat množství bohoslovců. Navzdory únoru 1948, který znovu styky s vlastí přerušil, se podařilo české koleji přežít a poskytovat českým studentům za vydatné podpory krajanů zázemí potřebné k přípravě na kněžství a studium teologie. Dlouhá léta tu působil jako spirituál Tomáš kard. Špidlík, který dodnes kolej alespoň občas navštěvuje, mezi významné rektory koleje patřil i kněz královéhradecké diecéze, Mons. Karel Vrána, kterému se podařilo sehnat množství dobrodinců, kteří kolej v krizovém období zachránili, a alespoň částečně rekonstruovat kapli a fasádu. Poslední roky života strávil v koleji také Josef kard. Beran, jehož si velmi vážil papež Pavel VI., který jej také nechal pohřbít v bezprostřední blízkosti hrobu sv. Petra. Od rozdělení Československa je Nepomucenum pouze českou kolejí, i když zde bydlí také dva Slováci; slovenské diecéze si vybudovaly samostatný ústav.

V současné době studuje v Nepomucenu zhruba desítka českých bohoslovců a další desítka českých kněží na dalších studiích; krom nich tu bydlí také komunita milosrdných sester sv. Karla Boromejského, která se stará o kuchyni, prádelnu a vrátnici, a zahraniční studenti. Studentů královéhradecké diecéze tu v současné době žije osm (čtyři bohoslovci a čtyři kněží) – mezi českými diecézemi je tedy zastoupena nejvíce.

Nepomucenum však není jediným římským místem, které je spojeno se sv. Janem. Sochu sv. Jana byste například našli na Milvijském mostě, blízko něhož 28. října 312 porazil svého švagra Maximiana císař Konstantin, a oltář sv. Jana nalezneme také v bazilice S. Lorenzo in Lucina, o němž jsme psali v únoru.

Nepomucenum II.
Nepomucenum II.
Nepomucenum I.
Nepomucenum I.
Interiér kostelní kaple
Interiér kostelní kaple