Evangelium osvobozuje k radostiLadislav Heryán
 
Uprostřed stojí Beránek, ten obětovaný (Zj 5,1-7) Představme si, že všichni sedíme ve vězení zamčeném na sedm západů, ale nikdo na zemi ani na nebi nemůže naše vězení otevřít. Klíč není a my jsme navěky odsouzeni. Možná někdo z nás tento pochmurný pocit může prožívat docela konkrétně ve své rodině, ve své životní situaci, ze které nevidí žádné východisko.

Ve větším měřítku je to situace ne nepodobná postavení křesťanů v římském impériu koncem prvního století. Vládne císař Domitian, který je krutě pronásleduje, utéct není kam. Jejich osud je zpečetěn, všude špehové a krutí římští vojáci. Bůh si jakoby sedí na trůně pěkně v nebi, daleko a vysoko.

Ale třeba je to v knize osudu zapsáno jinak! Ale nikdo na nebi ani na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít a podívat se do ní. Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden tu knihu otevřít a podívat se do ní (v.3-4). Ano, zdá se, že člověku zbývají jen oči pro pláč. Život se zastavil, a to znamená smrt.

Přesto však svítá naděje a dramatická situace nachází řešení: Ale jeden ze starců mi řekl: „Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou.“ (v.5). Kdo je onen tajemný stařec? A lev, který tak jednoznačně a nezvratně zvítězil, jak prozrazuje řecké enikésen?

Je to jako blesk z čistého nebe: V tom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa (v.6).

Tajemný stařec měl zřejmě pravdu, ale v jaké podivné společnosti jsme se to vlastně ocitli? A ty čtyři bytosti? Ocitli jsme se v manifestaci Boží slávy, v čiré přítomnosti Boha: přihnal se bouřlivý vítr od severu, veliké mračno a šlehající oheň; okolo něho byla zář a uprostřed ohně jakýsi třpyt oslnivého vzácného kovu. Uprostřed bylo cosi podobného čtyřem bytostem, které se vzhledem podobaly člověku. Každá z nich měla čtyři tváře a každá čtyři křídla (Ez 1,4-6). Všechny čtyři tváře jsou tvářemi lva (energie a síly), býka (plodivého života), orla (spásy) a člověka (vztahu). Jedou na podivných, krásných a drahocenných vozech, které mohou současně jet na všechny čtyři strany, a jejichž loukotě jsou plné očí! Oči jsou obrazem Božího Ducha, pronikající každičký kout země vševědoucí a chápavou láskou (Za 4,10). A ty bytosti nejsou ani andělé, ani evangelisté. Jsou spíše prázdnými schématy, obrazy Božích vlastností, asi jako kdybychom chtěli vyobrazit jako bytost Lásku. Ale kdo může pohledět na Boha a zůstat naživu? Pohled na Berniniho sochy může být esteticky povznášející a krásný, ale pohled na Boha-Lásku je zdrcující, neboť jen smrt nás s ní spojí úplně. Proto je láska silnější než smrt, proto láska dává skutečný život (a proto jsou mateřská láska či sexuální pud tak silnými skutečnostmi), a proto bible mluví o Bohu jako o Otci i Matce. Bůh je sžírající Oheň (Dt 4,24). Jeho cherubové střeží strom života plamennými meči (Gn 3,24), a člověk, Boží obraz, s ním může znovu splynout jen stane-li se ohněm, žárlivě milujícím.

A tajemní starci? Okolo toho trůnu sedělo čtyřiadvacet starců, oděných bělostným rouchem, na hlavách koruny ze zlata (Zj 4,4): dvanáct kmenů Izraele a dvanáct apoštolů, symbolizující starý a nový Boží lid; bělostné roucho je barvou Vzkříšeného, koruna znamením vítězství a zlato znamením božství. Jsou prostředníky mezi církví a Bohem (vzpomeňme: jeden ze starců mi řekl); i oni jsou symbolickými postavami, kterým ovšem každý z nás může dát konkrétní jména, třeba svých zemřelých rodičů nebo oblíbených světců.

V této společnosti se nachází stojící Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa (v.7). Beránek je symbolem vysvobození z Egypta (Ex 12,1-27), tedy z jakéhokoli otroctví, protože každý máme nějaký ten svůj Egypt. Jan ho zde řecky nazývá arníon. Tedy už ne amnos (beránek Boží, který snímá hřích světa, J 1,29), beránek obětní. Arníon zde má novou, královskou funkci, kterou Jan vyjadřuje novým slovem, výhradně v Novém zákoně označujícím Vzkříšeného vítězného Krista, jak jej známe z velikonočních oltářů. Je popsán udivujícím, paradoxním způsobem: hestékos hós esfragmenon, tedy doslova stojící jako zabitý. Stojící (tedy živý) jako (stále, jak udává řecký tvar) zabitý.

Právě tak to bude platit o pronásledovaných a zabitých křesťanech: Viděl jsem jakoby jiskřící moře, planoucí ohněm, a viděl jsem ty, kteří zvítězili nad dravou šelmou, nesklonili se před jejím obrazem a nenechali se označit číslicí jejího jména (tj.666). Stáli na tom jiskřícím moři, měli Boží loutny a zpívali píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu (Zj 15,2-3). Právě to slavíme každou neděli (Zj 1,10.17-18). Beránek je plný síly (sedm rohů) a Ducha svatého (sedm očí, plných milosti a pokoje, srov. 1,4). Ten, který svou krví Bohu vykoupil lidi, má oprávnění a tedy bere knihu našich životů, láme pečeti našich vězení a činí každého z nás podle své podoby královským knězem.
A ten, kdo to prožil, ví, že je to pravda.